Zdravíme vás v jakoukoliv hodinu, protože naše závislost nebo-li neřest si nevybírá! Naše stránky jsme dávali dohromady mnoho hodin a dnů. Trvalo to dlouho, protože se nejednalo o alkohol, který jsme dovedli sehnat, koupit nebo dokonce i ukrást kdykoliv jsme to potřebovali. Takovou míru invence a kreativity jsme nedokázali v sobě vyburcovat ani v deseti procentech a převést na naši práci na těchto webových stránkách, ale o naší pomalosti se přesvědčíte mnohokrát a určitě se k tomu vrátíme.
Tyto stránky mne napadlo dát dohromady při mém posledním detoxu v Psychiatrické nemocnici v Bohnicích, když jsem se ocitl na oddělení, kde mě to dost zaskočilo a bylo překvapením, že se nejednalo o oddělení závislostí, jak jsem předpokládal, ale oddělení s klidovým režimem. Právě zde jsem narazil mezi ostatními pacienty na IT odborníky, jež zde byli rovněž hospitalizováni, především skvělý spolupacient Jirka, který mi s tímto webem na začátku pomohl. I když jsem se ocitl za těmito zdmi, tak mohu řícit, že když má člověk obrovské štěstí, tak se to prostě kupí. Narazil jsem tady nejenom na úžasné spolupacienty s neskutečným smyslem pro humor, především ten černý, ale také na skvělý zdravotnický personál, kterému dávám z tohoto místa jedničku s hvězdičkou.
V době mé hospitalizace probíhala v Bohnicích každoroční akce Mezi ploty. A já najednou viděl před sebou tu mříž v okně. Řekl jsem si ,, no paráda“.
Chci se ještě vrátit zpět k tomu, jak jsem se do Bohnic dostal. Nebudu to psát nějakým obloukem a není nutné psát vždy slušně, že.
Stalo se to asi takhle. Po několika pobytech v psychiatrických zařízeních a pokusech vyřešit můj problém se zkurveným chlastem se mi vedlo úplně skvěle, nic mi nechybělo, rodina za mnou stála, v práci velká spokojenost a já hovado, jsem si řekl, že by to mohlo být přece ještě o něco lepší s mojí oblíbenou vodkou a vínem. Úžasný… a přišel můj 14 denní tah a svět, kdy jsem přestal chodit do práce, vypnul jsem telefon a dostával svoje ,, oblíbené“ absťáky. Abych to dokázal utnout, zavolal jsem svému opravdovému příteli do práce a prosil jsem jej, ať mě odveze kamkoliv, kde to můžu stopnout. Samozřejmě jsem měl vysokou hladinu alkoholu v krvi. Prví pokus – Apolynář nevyšel. Tak teď Bohnice, ale s alkoholem v krvi bez šance. Můj super kamarád z práce s vynikajícím šarmem a vizáží tzv. sen každé ženy zapůsobil. Děkuji Ti Petře. A nápad byl tu, nechat se dobrovolně odvézt na záchytnou stanici na Bulovku na vystřízlivění. Bylo 9 ráno a navíc přijít dobrovolně, to nevymyslíš. Co to kurva je? Personál záchytné stanice jen nevěřícně kroutil hlavami s tím, že to tu ještě neměli a jestli prej to není žert nebo skrytá kamera. Hovno žert, byl tam člověk nečlověk, čímž myslím sebe v neskutečné píči, který se třásl, měl neuvěřitelný absťák, těžkou depresi, a který myslel, že jediná pomoc bude ta, když se oběsí nebo skočí pod vlak. Zkrátka cokoliv jen, aby už to všechno skončilo. Díky Bohu, rodině, a protože jsem srab, jsem to neudělal. A bylo to kurva dobrý rozhodnutí. Pro všechny, fakt pro všechny!!! Po mém vystřízlivění a díky mému kamarádovi s velkým šarmem byl připraven před Bulovkou sanitní vůz, který mne rovnou převezl do Bohnic.
Druhý den jsem volal mému kamarádovi z předcházející léčby, abych se pochlubil jaký jsem hovado a ať si dává pozor. A co se nestalo? Můj kamarád mi sděluje naprosto stejný příběh. Povídá mi, já jsem taky hovado. Víš, kde jsem já? V Třinci v centu pro duševní onemocnění…. no do prdele Marku.
Tímto vás vítáme na našich stránkách, kde budeme popisovat naše i vaše příběhy.
